"Nathane, jdeš dolů na večeři?"
Když Nathan zaslechl matčin hlas, ozvalo se zaklepání na dveře. Dvanáctiletý Nathan hrál na počítači střílečku. Byl to vysoký tmavovlasý kluk se zelenýma očima. Byl dobrý ve hrách; měl rád střílení, zabíjení mimozemšťanů a jakoukoli překážku, která mu stála v cestě. Nathanovou oblíbenou střílečkou byla Destiny Franchise. Dnes večer hrál online příběhovou hru Destiny 2, ale webová stránka se náhle vypnula. Vypnul počítač a pak ho znovu zapnul. Přihlásil se na webovou stránku hry, ale našel novou strašidelnou hru, která zahrnovala zabíjení mimozemšťanů. Byl to nový příběh Destiny 2 vyvinutý šíleným fanouškem, který hru miloval. Logo Bungie bylo nahrazeno logem draka s lidskou nohou trčící z tlamy. Nathanovi se tato nová hra líbila.
Grafika byla tak skutečná, že krev cákala po celé jeho obrazovce, kdykoli zabil mimozemšťana. Pocítil příval adrenalinu, když vypálil sérii kulek do mimozemšťanovy hlavy.
"Nathan." volala máma.
"Přicházím." řekl Nathan.
"Pospěš si; víš, že je neslušné nechat lidi čekat,“ řekla maminka.
Nathanův táta měl narozeniny, takže měli v domě hosty.
"Chcete upgradovat hru do režimu reality?"zeptal se ženský počítačový hlas.
"Ano"
"Jsi sám? Režim reality je nebezpečný a měl by se hrát, když jste sami."
"Ano." Nathan lhal.
Vzduch naplnil skřípavý zvuk a na obrazovce počítače se objevil Nathanův pokoj. Na obrazovce se objevily i ostatní části domu. Nathan viděl hosty dole; jeho dědeček byl v kuchyni, zatímco jeho matka byla za jeho dveřmi.
Byli jste varováni.
Srdce mu bušilo v uších a věděl, že se stane něco šíleného.
Lhal jsi. Přebíráte zodpovědnost za to, co se dnes večer stane?
"Ano," napsal Nathan.
Z obrazovky počítače zablikalo červeně zářící světlo. Byl hypnotizován světlem. Nathanovy oči se pomalu proměňovaly, až zářily. Cítil pálení v hlavě a vykřikl. Vypotácel se z místnosti, pohyboval rukama, aby našel cestu.
"Za vámi je mimozemšťan." Počítačový hlas mu šeptal do uší.
Nathan se otočil a popadl ohnivou nádobu, která byla vedle schodiště.
"Nathane, jsi v pořádku?" zeptala se jeho matka.
Když se k ní blížil, zvedl nad hlavu ohnivý pohrabáč. Udělala krok vzad, když se kolem ní stočil strach. Nathan vypadal jinak a děsivě.
"Zavolejte někdo policajty!" Křičela.
Nathan zaslechl mimozemšťanův skřípění zvuk. Namířil železný pohrabáč na mimozemšťana a ten probodl tvorovi žaludek. Nathan vytáhl železo a olízl na něm krev. Kopl do matčina těla, to se skutálelo ze schodů a s hlasitým žuchnutím spadlo na podlahu.
Nathanova rodina vyběhla z jídelny. Když uviděli tělo na podlaze, vykřikli. Když se Nathan podíval na svou rodinu, nepoznal je. Myslel si, že jsou to mimozemšťané; jeho otec vypadal jako nebezpečný predátor. Hodil poker na svého otce a projel mu srdcem. Ostatní vykřikli a rozběhli se ke dveřím. Nathan se podíval na dveře a ty se zavřely. Hosté a Nathanovi sourozenci křičeli, když se snažili otevřít dveře.
Nathanova starší sestra Anne zavolala policii, když se schovala pod jídelní stůl. Nathan stál nad tělem svého otce a několikrát mu bodl železo do hrudi. Krev mu stříkala do tváře, zatímco se mechanicky smál.
Nathan si myslel, že stále hraje hru. Miloval vylepšenou verzi hry, vypadala tak reálně a v uších se mu ozývaly výkřiky mimozemšťanů, při kterých tuhla krev. Nathan zabodl žehličku do srdce svého otce a vyrval ho. Mnul si prsty na zakrváceném orgánu v ruce, bylo mu teplo.
Anne se plížila za bratrem a skočila na něj. Nathan ji mrštil o zeď a její lebka praskla. Když se Anne zhroutila na zem, ze stran Annina obličeje stékala hustá našedlá hmota. Nathan se podíval na hosty, kteří byli u dveří, a pokusil se je otevřít. Popadl muže za límce a strčil si ohnivý pohrabáč do úst, krev mu vytryskla z úst a stékala po jeho bílé košili. Nathan pocítil nával vzrušení při pohledu na krev; zasunul žehličku muži do pravého oka a vypíchl mu oko.
Nathan hodil tělo na podlahu a vykročil k ostatním. Dveře se náhle otevřely a dovnitř vběhli policisté se zbraněmi v rukou.
"Krok zpět." křičeli policajti.
Světla v domě náhle zhasla a počítač v Nathanově pokoji se vypnul. Zřítil se na zem; dostal křeče a pak upadl do bezvědomí.
O několik hodin později se Nathan probudil v psychiatrické léčebně. Ruce a nohy měl připoutané k posteli.
Už nikdy nebyl stejný.
Vždy cítil šílené nutkání zabíjet; někdy to nutkání bylo tak silné, že si zuby rval maso na pažích.
Nathanův dědeček policistům řekl, že něco ve hře změnilo jeho vnuka, ale nikdo mu nevěřil. Policisté zkontrolovali Nathanův počítač, ale vše, co našli v jeho historii prohlížení, byl odkaz na neškodnou střílečku.
